Džuhův svět

Džuhá - osobní stránky zaměřené na Střední a Blízký východ

Starověký Přední Východ

Sargon Akkadský

Esej o vývoji představ o legendárním starověkém králi z 24. století př.n.l. v chápání jeho následovníků.

Sargon Akkadský

 

            Přestože si většina mezopotamských králů přálo zajistit nesmrtelnou slávu, pouze některým z nich se podařilo zajistit si místo na královských seznamech. A pouze velmi málo z nich se stalo hrdiny hrdinských příběhů, které přetrvaly po mnoho generací. Mezi nejúspěšnější v tomto směru patří panovníci akkadské dynastie. Těmto králům se ve 24. a 23. století před n.l. podařilo velmi úspěšně vojensky ovládnout rozsáhlá území Předního východu a pro většinu dnešních vědců představují nejstarší případ zakladatelů velkých říší. Úcta, kterou tito panovníci budili během historie, stejně jako v současnosti, byla a je obrovská: stali se vzorem pro všechny mezopotamské panovníky aspirující na vládce impéria. Vzorem natolik zářivým, že je mu velmi těžké, ne-li nemožné se vyrovnat.

            Vědci skládají informace o zakladateli této „říše“ Sargonovi a nejúspěšnějším z jeho následovníků Náram-Sínovi (kteří jsou nejznámější a považováni za nejúspěšnější) ze směsi nejrůznějších zdrojů: především z nápisů, které se nám zachovali přímo od těchto vladařů a z legend, které se vypravovali po staletí, ne-li tisíciletí. Základním problémem se ukazuje oddělit fakta od nánosů fikce, které se na ně nabalily. Můžeme poměrně úspěšně datovat rukopisy z prvního tisíciletí zpracovávající legendy o Sargonovi, jeho vnukovi Náram-Sínovi a úpadku Akkadu. Problémem však zůstává datace vzniku těchto legend – nelze totiž bezpečně určit, zda se jedná o stále dokola zpracovávané a opisované tabulky či o nově sepsané literární texty. Výraznému zlepšení našich znalostí brání zejména stále neúspěšné hledání hlavního sídla této dynastie – Akkadu.

            Texty týkající se akkadské dynastie byly zpracovány celou řadou vědců a z nejrůznějších přístupů. Jedním z možných přístupů je popsat proměnu, kterou procházelo uvažování Mezopotamců o Sargonovi a jak na něj pohlíželi v různých fázích svého vývoje.

            Pozůstatky textů, sepsaných přímo v době Sargonovi vlády, jsou vzácné. Patří mezi ně zejména pozůstatky nápisu s jeho jménem, sepsaný pro Sargonovu dceru Encheduanu, která byla vysokou kněžkou v městě Uru. V Súsách byla nalezena velmi poškozená stéla s vyobrazením muže, jež byl identifikován jako Sargon a obsahující text se slovem „dobytý“. Přestože je možné, že sám Sargon vztyčil tuto stélu po dobytí Sús, je pravděpodobné, že byla ukořistěna pozdějšími elamitskými nájezdníky s množstvím dalších slavných soch a stél. V Uru byla nalezena kamenná váza věnovaná „Sargonovi, královi světa“. Tento titul byl nalezen ještě v několika dalších nápisech věnovaných Sargonovi členy jeho rodiny.

            Sargonova vojenská sláva byla velmi rozšířená a podporovaná. Její odraz můžeme nalézt v tzv. „Sargonových znameních“, jež nám dávají jisté informace – „vládl celému světu“, „neměl soupeře“ a „kráčel temnotou a spatřil světlo“ patří k nejčastějším. Tato vojenská sláva byla nejvíce zdůrazňována zejména ve starobabylónském období.

Sargon ve svých nápisech nepopírá svůj neurozený původ, ale zdůrazňuje legitimitu, kterou si získal svými úspěchy. Tento přístup byl později často využíván nově příchozími etniky, jejichž předáci získávali moc od původního obyvatelstva. V 18. století se velký Amoritský náčelník Šamši-Adad nazval titulem „Král Akkadu“.

Po kolapsu starobabylónského politického systému okolo roku 1600 začínají být písemné informace z této oblasti velmi omezené, což však nemusí nutně znamenat úpadek literární produkce. Trendy nastavené v Babylónii můžeme nalézt mimo Mezopotámii v překladech babylonské literatury i samotných babylonských textech. Z těchto nálezů máme doloženo, že Sargona znali jak Egypťané tak Chetité. Zejména Chetité projevovali o Sargona velký zájem, jak dokládá nález literárního díla „Král bitvy“, jež se zaměřuje na Sargonovu výpravu do Anatólie. Tento text byl nalezen ve dvou kopiích i v archivu v El Amarně.

Sargon byl pro Chetity zdrojem inspirace již od počátků jejich historie. Král Chattušili I. se o Sargonovi zmiňuje ve své dvojjazyčné Chetitsko-Akkadské kronice. Podobně jako Sargon i Chattušili překročil řeku aby se vydal na dlouhou válečnou expedici. Samozřejmě o šest set let později a v opačném směru.

Ve druhé polovině druhého tisíciletí pak byla Sargonova sláva udržována a rozšiřována po území Předního východu, všude tam, kde sloužila akkadština jako dorozumívací jazyk. V zachovaných textech, i když velmi omezených, je zdůrazňováno především spojení s Anatólií, i když v původních textech ze Sargonova období není zmiňováno.

V Mezopotámii prvního tisíciletí Sargonova sláva doslova vzkvétala, a to jak v Asýrii tak i v Babylónii. Rozsáhlá literární tvorba je známá z knihovny v Ninive zejména ze dvou skladeb: „Sargon Slavný“ a „Sargon Mocný“. Příběhy začínají být více podrobné v některých aspektech jeho života, objevují se dokonce některé negativní prvky jeho povahy, což je novum. Starší tradice se omezovala pouze na nekritickou chválu. Hlavním tématem však i nadále zůstává Sargonova vojenská sláva a jeho úspěšné vojenské expedice do vzdálených oblastí. Bývá prezentován jako dobyvatel, který dosáhl možných pozemských hranic. Nejdetailnější a nejvýraznější popis Sargona jako dobyvatele univerza je text nyní nazývaný „Sargonova geografie“, známý ze dvou rukopisů; novo-asyrského z Ašuru a novo-babylonského neznámého původu. Tento text popisuje různá území vytýčením jejich velikosti v béru, akkadské dálkové míře značící vzdálenost, kterou je možné ujít za dvě hodiny (zhruba 6 mil).

Myšlenka, že Sargon dosáhl kraje světa je také zpracována v tzv. „Babylonské mapě světa“. Na pozdně babylonské tabulce je vyobrazen Babylon a známé oblasti jako střed světa, obklopený oceánem a mýtickými krajinami, zabydlenými exotickými zvířaty a monstry. Textová část zmiňuje Marduka jako stvořitele a uvádí Ut-Napištiho, Sargona a Nur-Dagala jako osoby, které se dostaly až na samý kraj světa. Ut-Napišti je hrdina mezopotamské verze mýtu o potopě a Nur-Dagal je jiná podoba jména Nur-daggal ze staršího textu „Král bitvy“, kde vystupuje jako hlavní Sargonův soupeř.

Ranně-babylonská tradice také rozpracovává Sargonův prostý původ. Zatímco původní texty přecházejí jeho zrození bez bližšího vysvětlení, pouze se zmínkou, že jeho otec byl původně zahradník, v prvním tisíciletí vzniká propracovaná legenda podobná legendě o Mojžíšovi.

Přestože se ve starověkém Předním východě těšili stavitelé chrámů a monumentálních staveb těšili velké slávě a oblibě, je známo pouze několik panovníků, kteří založili úplně nové město; babylonský Kurigalzu II ve 14. století, asyrský Tukulti-Ninurta I. (13.st.), Ašurnasirpal II (9.st.), Sargon II. (8.st.) a Sinnacherib (7.st.). Tyto projekty bývaly většinou provázeny velkou slávou, ale s jednou výraznou výjimkou: Sargonem II. Asyrským, který založil nové město Dúr-Šarrukín. Ve svých textech výslovně zmiňuje, že si vzal za vzor Sargona Akkadského. Literární tradice z tohoto období zpracovává akkadský literární odkaz podobně jako v předchozích obdobích, objevuje se však jeden zcela nový prvek – založení Akkadu dostává podobu hříchu hubris, protože pouze bohům je povoleno zakládat nová města. Dostáváme se tak do situace kdy se nespokojenost se současným králem promítá do nového pojetí mýtu o starobylém panovníkovi, který zemřel nějakých 1700 let dříve. Přestože byla tradice zmanipulována tak, aby reflektovala současné události, Sargonovi zůstává připisována úloha velkého dobyvatele a hrdiny.

Po 2000 let tak zůstávala postava Sargona Akkadského živou inspirací literární, stavební i válečné činnosti a byla opět oživena v minulém století. Během vykopávek v Ninive byla v roce 1931 nalezena překvapivě nádherná měděná hlava muže ve vrstvách ze sedmnáctého století. Ze stylistických důvodů bylo rozhodnuto, že se musí jednat o podobu staroakkadského krále. Navzdory absenci nápisů, které by umožnily identifikaci, možnost, že se jedná o Sargonův portrét byla natolik svůdná, že je tento nález dodnes znám jako „Sargonova hlava“.

Poslední komentáře
04.11.2008 19:55:30: Pěkný článek smiley${1} pomohl mi při učení dějepisu...smiley${1}
 
Vážení návštěvní, stránky jsou ve výstavbě - omluvte proto prosím nedostatky. Váš Džuhá