Džuhův svět

Džuhá - osobní stránky zaměřené na Střední a Blízký východ

Archeologie

Město el-Amarna jako zdroj poznání městské společnosti starověkého Egypta

Někdy kolem roku 1350 př. n. l. se rozhodl vládce 18. egyptské dynastie Achenaton založit nové sídelní město na východním břehu Nilu, nějakých 275 km severozápadně od Théb. Město, založené ve čtvrtém roce Achenatonovi vlády na úplně nové lokalitě, dostalo název „Horizont slunečního disku“ (Achetaton). Po smrti Achenatona byl ambiciózní projekt opuštěn a teprve rozestavěné město bylo ponecháno zániku. Tyto události bývají obvykle vysvětlovány jako politický krok ve snaze oslabit vliv kultu thébského boha Amona a jeho kněží. Takovéto vysvětlení je však poněkud banální a opomíjí skutečnost, že zakládání nových měst je běžně se opakující civilizační fenomén, který nebyl nijak neobvyklý ani ve starověkém Egyptě. Také Achenatonův otec, Amenohotep III., započal s budováním rozsáhlého městského osídlení západně od Théb, v Malkatě.

Archeologické výkopy civilizačního sídliště se musí obvykle vypořádávat s celou řadou problémů způsobených vzájemným působením jednotlivých vrstev, poškozenými a omezenými zdroji pro poznání vývojových podob osídlení v jednotlivých etapách, nezbytností opakujících se výkopů pro průzkum stále starších vrstev apod. Tyto problémy jsou v egyptské archeologii často ještě posíleny extrémně dlouhou dobou, po kterou byly jednotlivé lokality osídleny. V tomto kontextu nabízí el-Amarna vzácný zdroj informací, protože po opuštění projektu panovníka Achenatona zůstala lokalita neosídlena, s výjimkou okolí současné vesnice Hagg Quandil.

Přestože tedy lokality osídlené pouze v jednom období nabízí unikátní informace o urbanistických plánech běžných v daných etapách, nezaručují správné pochopení sídelních schémat platných v těchto obdobích, ale pouze paradigmata pro srovnání často fragmentárních nálezů z mnohem dynamičtěji se vyvíjejících „běžných“ lokalit. Ani důkladné prozkoumání městského rozložení Achetatonu nám tedy neumožní generalizovat urbanistické zvyklosti Egypťanů v období Nové říše, ale může efektivně sloužit jako nástroj ke korektuře či potvrzení znalostí získaných  průzkumem jiných lokalit.

Nalezené důkazy nepochybně nasvědčují tomu, že urbanistický vývoj v období Nové říše zaznamenal velké změny. Především bylo opuštěno množství starších přeplněných sídlišť, omezených obrannými zdmi, ve prospěch nových lokalit zakládaných na přilehlých naplaveninových pláních. Zemědělská půda byla pravděpodobně v tomto období velmi dostupná a tento trend tak nebylo náročné udržet po delší dobu. Srovnání urbanistického projektu el-Amarny s tím, co je známé o vývoji osídlení Memfidy z období Nové říše nasvědčuje tomu, že  rozsah el-amarnského plánu a jeho prostorová náročnost nejsou pro urbanismus Nové říše nijak výjimečné, ale v tomto ohledu tvoří typický příklad městského plánování.

Dalším charakteristickým znakem el-amarnského urbanismu je absence předepsaného uspořádání jednotlivých domů v rezidenční čtvrti. Cílem královského projektu bylo vytvořit nové město, ale ne řídit jeho život ve všech detailech. Královským rozhodnutím bylo vymezeno geometrické rozvržení jednotlivých ulic, podle dlouhodobé tradice, což samo o sobě je v případě města jako Achetaton projekt doslova megalomanský. Podoba jednotlivých rezidenčních domů tak zůstala v podstatě na jejich nových obyvatelích, přicházejících především z Théb, Memfidy či jiných velkých měst. Přesto žádná rezidence se žádná rezidence výrazně neodlišuje, což indikuje jednotný stavební styl ve všech velkých městech starověkého Egypta té doby. Samozřejmě to nenasvědčuje tomu, že by Achetaton byl pouhou kopií Théb nebo Memfisu, ale vypovídá to právě a pouze jen o jednotném architektonickém stylu, což je důležité pro další pochopení urbanistických zvyklostí té doby.

Jednotlivé el-amarnské vily sice mají všechny jistou standardizovanou podobu, ale jejich rozlišnost je při hlubším pohledu téměř nekonečná. Značné rozdíly nejsou jen ve velikosti a rozmístění místností uvnitř budov, ale také v umístění volného prostoru a přidružených budov. Tato rozdílnost může sloužit jako zdroj informací, které nejsou jinak dostupné. Dodržované vzory totiž v rámci značné svobody, kterou měli obyvatelé při výběru uspořádání svých obydlí, nevypovídají pouze o osobních preferencích starověkých Egypťanů, ale také o jejich sociálním statusu a struktuře společnosti. Bohatství a osobní status může být vyjádřen celou řadou způsobů: způsoby a vyjadřováním, oblékáním, používaným vybavením, velikostí a uspořádáním domu či přímo písemným oznámením o statusu daného občana. Z el-Amarny se nám bohužel dochovaly pouze poslední dva zdroje, přičemž za alespoň částečně ucelený lze považovat pouze architektonický obraz.

Významný zdroj informací o struktuře městské populace v Achetatonu představují nápisy na vápencových veřejích velkých domů, které nesly jména a tituly jejich vlastníků. Tyto nápisy umístěné na velkém množství domů byly umístěné tak, aby z nich bylo zřejmé postavení jeho obyvatel. Bohužel většina těchto nápisů se nám do současnosti nedochovala. Nelze je také využít k vytvoření jakéhosi plánku k rozdělení města na čtvrti podle povolání, protože většina titulů zaznamenaných v těchto nápisech je velmi symbolická a jejich skutečný význam není možné zdaleka vždy přesvědčivě vysvětlit.

Klíčovou otázkou zůstává posloupnost městské výstavby v nové lokalitě. Fungování státní byrokracie si jistě vyžádalo alespoň minimální časový rozvrh. Udržení státního aparátu a fungování sociálních vazeb muselo být sladěno s urbanistickou činností, pokud se neměl stávající systém celkově zhroutit. Bohužel se nezachovaly písemné prameny, které by o tomto problému dostatečně informovaly. Tento vysoce sofistikovaný postup lze tedy sledovat především z indicií, které nám dává architektonická zástavba: např. seskupování větších obytných budov v jedné části města tak, aby to vyhovovalo administrativním povinnostem jejich majitelů či pokračující výstavba nových budov na severním předměstí ještě v okamžiku, kdy bylo město opuštěno.

Kombinace rozvržení obytných budov, přidružených struktur a volného prostranství, velké variability v uspořádání domů a velké vzdálenosti od obou dosavadních státních center (Théb i Memfisu) ukazuje na jediný závěr. Ať už z osobních preferencí nových obyvatel města nebo kvůli vládnímu nařízení (nebo kombinaci obojího) nebylo urbanistické řešení nijak převratně nové, ale bylo přeneseno ze starších sídlišť. Protože se jedná o vysoce propracované a složité řešení, k jehož vývoji bylo pravděpodobně zapotřebí minimálně celých dekád, lze usuzovat, že Egypťané na sklonku XVIII. dynastie čerpali ze zkušeností získaných nejen zakládáním nových měst, ale také urbanistickou obnovou měst stávajících a budováním nových předměstí.

 

 

 

Použitý pramen:

KEMP Barry J.: The City of El-Amarna as a Source for the Study of Urban Society in Ancient Egypt. World Archeology, Vol. 9, Issue 2, Architecture and Archeology (1977), str. 123 – 139.
Žádné komentáře
 
Vážení návštěvní, stránky jsou ve výstavbě - omluvte proto prosím nedostatky. Váš Džuhá