Džuhův svět

Džuhá - osobní stránky zaměřené na Střední a Blízký východ

Homepage

Těžba zlata v době úpadku Římského impéria

         Mezi nejhmatatelnější výhody, které Římu přineslo vybudování jeho rozsáhlého impéria, patří bezesporu zajištění značných nalezišť nerostných surovin, potřebných k zajištění stále stoupajících požadavků římské společnosti. Přestože je Itálie bohatá na naleziště železné rudy, nemohla zajistit dostatečnou produkci ostatních kovů, které vyžadovalo římské mincovnictví a rapidně rostoucí snaha římských elit o vyjádření sociální stratifikace prostřednictvím vlastnictví luxusních předmětů.

Jakmile se Římu podařilo ovládnout regiony bohaté na nerostné zdroje, započal intensivně rozvíjet dobře organizovanou síť dolů a rýžovišť. Hlavní surovinou bylo samozřejmě železo – na výrobu zbraní a zboje, zemědělského a řemeslnického nářadí, kování apod. Většina regionů pod římskou kontrolou však byla v zásobování železem v podstatě samostatná, a proto se centrální správa soustředila především na největší naleziště železné rudy, které zajišťovala potřeby armády (například Weald v Kentu nebo na železo bohatá provincie Noricum). Mnohem důslednější kontrola byla věnována nalezištím vzácných kovů, především zlata a stříbra, které bylo ve větším rozsahu možné těžit pouze v některých regionech říše.

         Zlato, stříbro, měď a cín byly nezbytnými kovy pro římské mincovnictví po celou dobu jeho vývoje. Nejstarší římské mince, bronzové a nazývané aes signatum (= značený kov), lze datovat zhruba na přelom 4. a 3. st. př. n. l. O něco novější aes grave (= těžký kov), již měly kulatý tvar a lze je považovat za počátek římského mincovnictví. Ve třetím století se na výrobu mincí začalo používat i zlato a stříbro a jejich slitiny. Po roce 290 se začaly používat stříbrné didrachmy podle řeckého vzoru. Nejstarší římské zlaté mince – statéry – se v Římě objevily okolo roku 217 př. n. l. a mezi lety 213 – 211 je následovaly nejběžnější římské mince – stříbrné denáry. V posledních letech římské republiky, těsně před zavedením principátu, začaly být raženy nové zlaté mince aureus, které se používaly až do 4. století n. l. Dobře organizovaná správa římského císařství razila doslova miliony různých mincí každý rok. Akumulace bohatství a pokles kvality ražených aureů vedly v roce 309 našeho letopočtu císaře Konstantina I. k zavedení nových zlatých mincí – zvaných solidus, které se staly základem mincovního systému Východořímské říše až do desátého století a inspirovaly mincovnictví celé řady regionů.

         Tuto stále rostoucí potřebu drahých kovů se dařilo uspokojovat právě pouze díky rozvoji těžby na ovládnutých územích. Hlavním zdrojem zlata a stříbra se pro Řím stala Hispánie, zejména Hispania Baetica, odpovídající dnešní Andalusii. Další významná naleziště v Galii, Británii a na Balkáně nedokázaly zajistit dostatečnou těžbu potřebnou pro rostoucí římské nároky. Nejrozsáhlejší naleziště drahých kovů přecházela pod přímou kontrolu římské správy, zejména v období principátu, ale velké množství menších dolů zůstávalo v soukromých rukou – část ve vlastnictví místních elit a část ve správě bohatých Římanů, kteří si od státu pronajímali „licence“ na těžbu, čímž státní pokladna zajišťovala významnou část svých příjmů. Od upevnění římské správy nad Hispánií na počátku období principátu se Římané soustředili na vysoce rentabilní těžbu zlata a ostatních kovů. V počátečních fázích bylo zlato těženo především z naplavenin v údolích řek (např. Sil, Duerna, Miňo, Narcea a Návia). S postupným vytěžováním naplavenin otvírala římská správa doly stále výše v horách. Většina těchto dolů poskytovala celé spektrum kovů. Takto vznikla také nejznámější zlatonosná oblast starověkého Říma – Las Médulas v současné provincii Léon v severozápadním Španělsku. Tato oblast, která měla dokonce vlastního zmocněnce, zahrnovala zhruba 20 km2 a celou síť chodeb, šachet, hrází, příkopů a kanálů. Během těžby bylo narušeno celé pohoří, jehož masa, některé odhady spekulují až o stovkách milionů krychlových metrů, byla při těžbě odplavena. Na konci období největšího rozmachu těžby převáděla římská správa velké množství předních odborníků na těžbu zlata z Las Médulas na jiná naleziště ve snaze podpořit jejich rozvoj. Špičkoví prospektoři a zkušení prokurátoři ze severního Španělska pomáhali s těžbou zejména v oblasti největšího známého římského dolu v Británii Dolaucothi ve Walesu.

         Ve třetím a čtvrtém století došlo k celé řadě změn v produkci drahých kovů. Obvykle jsou tyto proměny vysvětlovány celkovým úpadkem římského císařství a poklesem efektivity jeho správy. Ve světle rostoucích římských nároků je oslabení kontroly nad strategicky důležitými nalezišti zlata více než diskutabilní. Je zřejmé, že spíše než k úpadku těžby došlo k její zásadní restrukturalizaci a reorganizaci. Jen tak bylo totiž možné zajistit potřebný přísun zlata pro mincovnictví a finančních prostředků nezbytných pro rostoucí náklady spojené s vojenskou obranou římských hranic.

         Je zřejmé, že na přelomu 3. a 4. st. n. l. došlo k vyčerpání nejbohatších zlatonosných nalezišť v severním Španělsku a došlo na nich k omezení těžby. Tyto oblasti jsou však v současnosti nejlépe archeologicky prozkoumané, neboť v celé řadě z nich byla v moderní době těžba obnovena jako reakce na „zlaté horečky“ propukajících různě po světě. Menší doly, které byly provozovány souběžně s velkými těžebními oblastmi a od čtvrtého století představovaly páteř římského těžebního průmyslu, byly často celkově vytěžené a zůstaly tak mimo zájem novodobých prospektorů. K opuštění nejrozsáhlejších dolů vedlo nejenom jejich vyčerpání, ale také značné socioekonomické změny ve společnosti. Takto rozsáhlá těžba byla totiž závislá na stabilní sociální situaci, kterou již nedokázala římská správa od čtvrtého století udržet. Také značné náklady na udržování poměrně rozsáhlých vojenských kontingentů v regionech největších zlatých dolů začaly výrazně snižovat ekonomickou výhodnost takových podniků. Kromě toho byly některé horské doly v zimě nepřístupné a náklady na vyživování horníků v těchto obdobích také zhoršovaly jejich ekonomickou efektivitu.

         Na konci období římského císařství se tak rozšířil nový systém menších dolů, při jejichž provozu se uplatňovala kombinace centrální správy a místních „investorů“. Provoz byl totiž obvykle svěřen bohatým lokálním vlastníkům půdy, kteří měli dostatečné prostředky k jeho zajištění a k těžbě využívali vlastních zemědělských dělníků v době, kdy pro ně neměli práci v agrární výrobě. Stát si ale i nadále udržoval část vlastních dolů k zajištění nezbytné minimální produkce. Dohled nad touto těžbou byl i nadále svěřován centrální správou jmenovaným prokurátorům – procuratores metallorum. Zbytek byl získáván uvalováním nejrůznějších poplatků a daní na majitele pozemků bohatých na kovové rudy. Tyto platby bylo možné odvádět nejen v mincích, ale také v kovových ingotech, k čemuž nezřídka docházelo, jak nasvědčují nálezy z potopených lodí.

         Od třetího století našeho letopočtu se významným zdrojem přísunu zlata do Římského impéria stal transsaharský obchod. V názorech na jeho počátky panují značné spory. Některé odhady mluví dokonce až o desátém století př. n. l., což lze velmi oprávněně považovat za více než přehnané. Kartaginci nepochybně získávali v severní Africe zlato, ale jednalo se o doly v Libyi a v pohoří Atlas. Již v pátém století př. n. l. sice obchodovali s národy za „Herkulovými sloupy“, ale žádné záznamy nedokazují, že by zavedli pravidelné obchodní spojení se subsaharskou Afrikou, jehož prostřednictvím by získávali zlato. Hannónův periplús, napsaný již roku 465 př. n. l., popisuje cestu až do Guinejského zálivu, ale tento podnik byl pravděpodobně spíše výjimečný a také nezmiňuje obchod se zlatem. Zápisy Hérodota z Halikárnassu, který byl se situací v severní Africe velmi dobře obeznámen, také o zlatém obchodu nic nenasvědčují.

         Rozsáhlé egyptské mincovnictví v období ptolemaiovské nadvlády potřebovalo bezesporu značný přísun drahých kovů, ale ani v tomto případě nic nenasvědčuje  zavedení pravidelných karavanních obchodů, zajišťujících jejich dovoz z centrální Afriky. Je pravděpodobné, že Egypt dokázal vyprodukovat dostatečné množství zlata v oblastech Kyrenaiky, Núbie a Východní pouště a zbytek byl získáván tavením cizích měn, které nesměly být v Egyptě v oběhu. Ani autoři žijící v prvním století př. n. l. se o obchodu se zlatem či jeho intensivní těžbě v Africe nezmiňují, při čemž někteří, jako například Strabón či Plínius zdůrazňují význam zlatých dolů ve Španělsku. Pokud tedy nějaký obchod se subsaharským zlatem existoval před prvním stoletím našeho letopočtu, mohl být pouze sporadický a s minimální důležitostí.

         Ve druhém a třetím století začíná být velmi běžný chov velbloudů, čímž je umožněno zavedení pravidelných karavanních obchodů. Počátky skutečně významného dovozu afrického zlata do Římské říše je tak možné hledat právě až ve třetím století n. l. Na jeho konci začíná ražba zlatých římských mincí v severní Africe – roku 294 v Alexandrii a roku 296 ve znovu otevřených kartágských mincovnách. O rostoucím množství subsaharského zlata v severní Africe svědčí i změna římské daňové politiky. Ve čtvrtém a pátém století jsou totiž stále častěji zaváděny poplatky a daně splatné právě pouze ve zlatě. Rostoucí objem transsaharského obchodu se zlatem tak pravděpodobně nahrazoval úpadek těžby zlata v ostatních částech římského impéria.

 

 

Použité prameny:

Edmondson J. C.: Mining in the Later Roman Empire and beyond: Continuity or Disruption? The Journal of Roman Studies, Vol. 79 (1989), str. 84 – 102.

Garrard Timothy F.: Myth and Metrology: The Early Trans-Saharan Gold Trade. The Journal of African History. Vol. 23, no. 4 (1982), str. 443 – 461.

Lewis P. R., Jones G. D. B.: Roman Gold-Mining in North-West Spain.  The Journal of Roman Studies, Vol. 60 (1970), str. 169 – 185.

Rickard T. A.: The Mining of the Romans in Spain. The Journal of Roman Studies, Vol. 18 (1928), str. 129 – 143.

http://www.lovecpokladu.cz/home/historie-minci-rimske-mincovnictvi-410, dostupná 1. 5. 2008.

http://valamir.imess.net/peripl.htm, dostupná 1. 5. 2008.

 

Poslední komentáře
09.12.2014 12:47:05: Investiční zlato- prodávejte.. http://www.investicnizlato.cz/vykup smiley${1}smiley${1}
19.06.2014 15:06:39: Investujte do zlata, je to zlatý důl.. smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1} http://www.zlatak.cz/
 
Vážení návštěvní, stránky jsou ve výstavbě - omluvte proto prosím nedostatky. Váš Džuhá